Od sněmovních do komunálních voleb

Volby do sněmovny skončily a přinesly řadu překvapivých výsledků. Nejdůležitější je ten, že dávají po dlouhé době možnost k sestavení stabilní většinové vlády, která má v plánu rozpočtovou střídmost a snahu po reformách. Pro budoucí prosperitu republiky a její kredit je to velmi významné. Voličům za to patří velký dík

V posledních desetiletích dochází ke zvýšenému exportu zboží z asijských ekonomik. Současně s tím se na světovém trhu hůře uplatňují vlastní výrobky vyspělých evropských států, což je doprovázeno snižováním počtu pracovních míst, zejména méně kvalifikovaných.

Kdo má židli a kdo bydlí
Jak praví známé staré české úsloví – kdo má židli, bydlí! Při vědomí přímočarosti a bezprostřednosti našich předků nehledám v tomto předpokladu žádný hlubokomyslný a záhadný jinotaj, ale prostou a jednoduchou premisu, že základem dobrého bydlení je zkrátka a dobře kus nábytku. Jak optimistické! Jak jednoduché! Škoda jen že nadsázka, zlehčení a vtip dost často neodpovídají ani velmi vzdáleně skutečnosti, která naopak leckdy navzdory veselým zevšeobecněným průpovídkám bývá opravdu tvrdá. A bydlení je bohužel už standardně jedním z nejočividnějších a také nejtrpčích příkladů, se kterými se ve svém životě setkáváme. A musím říci, že já jako politička opravdu velmi často.

V posledních dnech se v tisku několikrát objevily informace o hromadném odchodu našich firem do zahraničí. Mluví se o akceleraci tohoto dění ve druhé polovině uplynulého roku. Státní odhady mluví o třiceti miliardách daňových ztrát. V této souvislosti se vedle přeregistrace společností do daňových rájů hovoří i o Kypru. Prahu dělí od Larnaky tři hodiny letu.

Vážení spoluobčané, dlouho jsem přemýšlela, o čem v tomto prostoru vymezeném politikům psát, neboť je to můj první příspěvek. A navíc, téma není dané, což je fajn, ale zároveň obtížné. Takže berte, prosím, následující řádky jako můj první pohled z „Evropy“ na naši republiku, a zároveň opačně pohled českého člověka na dění „tam“.

Dvacet let po zhroucení komunistického režimu je příležitostí pro bilancování nejen životní úrovně a našeho postavení ve světě, ale i politické scény. Zdá se, že je zde jistý rozdíl mezi vnímáním osobního života a s politickou situací obecně. V současné době charakterizované častými průzkumy lze doložit pocity obyvatel řadou statistik. Např. podle průzkumu z konce roku 2009 je většina lidí spokojena se svým životem (76 %) a cítí se svobodně (80 %). Minimálně 70 % lidí je spokojeno se svým životem v místě bydliště (pokud jde o infrastrukturní služby el., voda, kanalizace, dále svoz odpadu, sousedské vztahy, obchody – rozhodně a spíše spokojeno přes 76 %, čistota ulic, životní prostředí, školy, zdravotní péče – přes 66 %, možnost odpočinku, sport, bezpečnost doprava kultura – přes 57 %). Na druhé straně skutečnost, že jen 10 % respondentů bylo spokojeno s politickou situací, stojí za komentář.

K mládí patří odvaha a netrpělivost. Když ne my, tak kdo? Když ne teď, tak kdy? To jsou dávno známá hesla mladých fakticky na celém světě. Bourání starých představ a starých pořádků je prostě pro mládí typické. Samozřejmě mezi mladými jsou téměř vždy nejrevolučnější studenti. Možná proto, že se setkávají s existenčními starostmi později než jejich pracující vrstevníci, možná proto, že studiem si snáz vytvářejí vlastní názor a rychle se naučí pochybovat o „nezpochybnitelných“ pravdách.

Skutečnost, že naše země dvacet let po konci reálného socialismu čeká na nějakou hlubší změnu, asi cítíme všichni. Současný stav veřejného sektoru rozhodně neodpovídá představám o stabilní prosperující demokracii. Rozebírání, pokud nepoužiju přímo slova rozkrádání, veřejného majetku či financí je nebývale rozsáhlé.

Bývá zvykem se před přípravou státního rozpočtu vždy pozastavovat nad nárůstem plánovaného schodku. Tentokrát je opravdu nad čím. Jeho současná výše se rýsuje v úrovni od 157 do 230 mld. Kč.

Nový školní rok již zdárně započal a po několikatýdenním období prázdnin a dovolených se nám všem opět roztáčí kolotoč plnění mnoha úkolů a povinností. Jako každý rok i letos nastává doba zkracujících se dnů a pošmourného počasí, které si ještě pod vlivem čerstvých dojmů z horkých letních dní snažíme alespoň trochu zpříjemnit těšením se na vánoční svátky, jež budou sice krátkým, ale příjemným pozastavením v průběhu celého hektického roku. A přece jen je letošní podzim něčím odlišný!