Přírodní rezervace Prokopské údolí je mimořádný unikát, jenž v rámci hlavních měst nemá ve světě takřka obdoby. Jeho jedinečná geologická stavba, na niž navazuje vzácná vegetace, je již po staletí cílem návštěv nejen řadových výletníků, ale i světově proslulých přírodovědců a také středem zájmu beletristické i odborné literatury.

Aby se toto výjimečné, městskou zástavbou ze všech stran obklopené území zachovalo i pro budoucí generace, o to se stará mimo jiné i Společnost pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí. Provádí zde ochranářské práce v terénu, účastní se správních řízení, v nichž zastupuje ochranu území před negativními zásahy, zajišťuje odborné expertizy, spolupracuje s ostatními občanskými sdruženími, organizuje akce pro veřejnost.
V loňském roce tato společnost publikovala v časopise Prahy 13 Stop několik článků o květeně Prokopského údolí. Nyní chce tímto „seriálem“ oslovit i čtenáře Pražské pětky. Hlubočepský přírodní klenot skýtá mnoho vzácností živé i neživé přírody, a proto je zde třeba dodržovat návštěvní řád, ať již sem návštěvník míří za sportem, výletem, odpočinkem, procházkou se psem, či za poznáváním.
První literární vycházku za prokopskou květenou připravila doktorka Marie Nedvědová ze Společnosti pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí již na březnový měsíc: Březen není na zdejší květenu vůbec brzy, protože zdejší příroda nabízí všímavým návštěvníkům už nyní mnohá milá překvapení v podobě prvních jarních kvítků. Snad nejvíce si „přivstal“ podběl obecný, jehož drobné žluté květy jsou v dosud pusté, bezbarvé krajině viditelné už zdaleka. Podběl je bylinka léčivá, odedávna používaná v lékařství při úporném kašli. Brzy se objevují i žluté kvítky orseje jarního, který svými lesklými lístky pokrývá často celé velké plochy, zvláště u potoka. V březnu rozkvétá i další žlutá květina – křivatec. Je podobná droboučké linii, do jejíhož příbuzenstva (odborníci říkají čeledi) také patří. Křivatců je několik druhů, z nichž vzácný křivatec český, rostoucí také v Prokopském údolí, je přísně chráněný.
V této době se začínají pokrývat koberečky žlutých květů také stráně a skály. Je to mochna písečná a jarní. Rozkvétají i keře. Na stráních na sebe upozorňují ještě neolistěné, zato ale drobnými žlutými kvítky poseté keře chráněného dřínu. A téměř všude můžeme vidět hustý trnitý keř trnku, již koncem března bohatě kvetoucí.
Probouzí se i háj. Vrstva spadaného listí drží teplo, a když dosud holými stromy prokoukne slunce, rychle tu vyraší první květy. A brzy jsou celé velké plochy háje pokryty bílými květy sasanky hajní a žluté sasanky pryskyřníkovité (pozor všechny druhy sasanek jsou jedovaté). Najdeme tu i modré jaterníky podléšky, les i louku oživují hrozny několika druhů bílých, nafialovělých, ale hlavně dosti jedovatých dymnivek. Jak jaro nabývá na síle, probouzejí se v celém údolí další a další rostliny. O některých z nich si povíme zase příště. Tolik tedy Marie Nedvědová. Nezbývá než připomenout, že v přírodní památkové rezervaci je třeba užívat pouze vyznačených tras a stezek a že veškeré přírodní bohatství, aby zůstalo i pro další generace, je pouze pro potěchu očí a duše a má zůstat tam, kde roste. jav