Vážení spoluobčané, dlouho jsem přemýšlela, o čem v tomto prostoru vymezeném politikům psát, neboť je to můj první příspěvek. A navíc, téma není dané, což je fajn, ale zároveň obtížné. Takže berte, prosím, následující řádky jako můj první pohled z „Evropy“ na naši republiku, a zároveň opačně pohled českého člověka na dění „tam“.
Při svém nedávném návratu z Bruselu jsem se v jednom českém týdeníku dočetla, že jsem napsala knihu. Ne, není tomu tak, ale je to kupodivu zpráva, která mi přisuzuje něco pozitivního, resp. víc než jsem udělala. Obyčejně to bývá naopak. Je až s podivem, co všechno se člověk z českých médií o sobě nedozví, pokud si dovolí dostat se do nějaké „vyšší“ politické funkce. Jak to souvisí s daným tématem? Nemohu než konstatovat, že celková atmosféra v naší republice je ovlivňována zprávami, které jsou někdy částečně a někdy úplně nepravdivé, různě upravené a zaonačené či poskládané tak, aby účel světil prostředky. Žijeme v „mediální“ realitě, chtělo by se říct. Samozřejmě že běžný občan této republiky pracuje či podniká, má rodinu, svůj životní prostor a nemá čas se zabývat tím, co je pravda a co lež z těch všech informací, co kolem sebe slyší. Také proč by měl. Přesto pokaždé, když přijedu sem zpět, cítím atmosféru konfliktů a zášti. To je pohled zvenčí – samozřejmě můj subjektivní.
Druhá strana mince je pohled od nás „tam“. Je pro mne milým překvapením, v jak dělné a nekonfliktní atmosféře probíhá většina jednání na všech úrovních Evropského parlamentu, ať už se jedná o klub poslanců ODS, naši frakci Evropských konzervativců a reformistů, jednání výborů parlamentu atd. Pouze někdy je na plenárním zasedání cítit konfliktní atmosféra, která ale rychle odezní. Jako by forma komunikace byla vstřícnější, i když se na obsahu nemusíme shodnout. A rozdíly mezi pravicovým, levicovým či „zeleným“ smýšlením jsou samozřejmě velmi výrazné. Je mnoho jiných věcí, které se mi „tam“ nelíbí, ale pracovní atmosféru oceňuji. Bylo by příjemné cítit ji i u nás.
Přeji nám všem, abychom si ji byli schopni vytvořit.
JUDr. Andrea Češková