Je to už dávno, kdy mě tatínek překvapil slovy: „V poslední době nedělám nic jinýho, než strojím vánoční stromeček.“
No a vidíte, dnes jsem v té pozici já, taky mám pocit, že se ten čas nějak komprimuje. Vánoční stromeček jsme ozdobili 23. prosince a vydržel nám do 14. ledna. Být po mém, mohl vydržet déle.
Argument pro likvidaci (Ljuba): „Padá mu jehličí!“
Ukazuji na čistočistý prostor pod stromečkem: „Je tam čisto!“ „Jenže kdyby se do něho drclo, bude padat.“
„Tak do něho nebudeme šťouchat,“ nabídnu řešení.
„Jak chceš odstrojit stromeček a nešťouchnout do něj?“ zní odpověď podpořená logikou, proti níž není argumentu.
Vyřešeno tak, že ho odstrojila sama, zatímco jsem vedl seminář naší fotografické Dílny. Vrátil jsem se domů. V obývacím pokoji, běda, pusto, jako v hangáru, když odletí boeing.
Nevadí. Už brzy tam bude stát nový stromeček.