Z náruživého čtenáře náruživý nakladatel a knihkupec. Tak by se dala stručně vyjádřit životní cesta Bohumila Jandy. Rodák se Zlíchova patřil od dvacátých do konce čtyřicátých let 20. století k české nakladatelské špičce a jeho prestižní nakladatelství Sfinx, jakožto celá Jandova činnost na poli knihkupeckém a literárním mu přinesly renomé nejen u nás, ale i ve světě.

Odjakživa ve víru stránek
Bohumil Janda se narodil na tehdejším pražském předměstí na Zlíchově, podobně jako nesmrtelný písničkář a mravní velikán Karel Hašler. Pocházel z rodiny majitele hokynářství a vychodil zde obecnou, na Smíchově pak později měšťanskou školu. Za první světové války se vyučil knihkupcem, později se stal absolventem odborné školy knihkupecko-nakladatelské. Knížky, noviny, věstníky jej doprovázely již od útlého dětství. Byl náruživým čtenářem beletrie i naučné literatury. Jako soustavný student samouk pronikl velmi brzy do hlubin bezpočtu humanitních a uměleckých oborů, a nejinak tomu bylo i na poli jazykovém. Bohumil Janda dokonale ovládal němčinu a angličtinu, dobře operoval i francouzštinou a italštinou. Intelektuální šíře se v něm navíc snoubila s mimořádnými organizačními schopnostmi a podnikatelským duchem.

Mystikou k vrcholu
Již v osmnácti letech vyzbrojen poctivými osobními zkušenostmi s knihami a neobyčejnými ambicemi vydal své první knižní tituly – brožované knížky věnované židovské kabale a indickému mysticismu. Vypůjčil si na to od smíchovského lichváře, a protože se celý náklad dobře prodal, dluh byl umořen a mladý Janda navrch získal menší kapitál, s nímž se mohl vrhnout do svých dalších vydavatelských aktivit. Zrodilo se nakladatelství Sfinx. Podnikatelův sen, který se za několik let stal pojmem nejen v oblasti knižního obchodu, ale i v elitních literárních a vědeckých kruzích. Ve svém vrcholném knihkupeckém období (1933–1949) sídlilo nakladatelství Sfinx přímo na Smíchově, kam se postupně přestěhovalo z různých částí dnešního území Prahy 1 a 2. Přesná adresa byla Přemyslova (dnešní Staropramenná) č. 16 a zde Jandovo Sfinx bylo komunistickým převratem donuceno ukončit svou třicetiletou existenci. Existenci, kterou rámovalo více než osm set vydaných publikací.
Desetidílná Československá vlastivěda
Bohumil Janda si na samém začátku svého nakladatelského mistrovství předsevzal, že bude vydávat hodnotnou literaturu v graficky vytříbeném hávu za příznivou cenu. Tak, aby pohledem i obsahem kvalitní knihy byly dostupné co nejširšímu okruhu čtenářů. Své motto „dobrá a levná kniha“ přes nemalé překážky naplňoval po celou svoji nakladatelskou kariéru. Zaměřil se především na českou a světovou prózu (edice Pyramida, Čeští beletristé, Evropská knihovna, Knihovna šestiny světa) a populárně naučnou literaturu (edice Škola vševědná). Vydával díla soudobých českých prozaiků i básníků (mj. Josefa Kopty, Rudolfa Medka, A. M. Tilschové, Emila Vachka, Viktora Dyka, A. C. Nora), překlady děl pražských německých spisovatelů (Franze Werfela, Maxe Broda, Gustava Meyrinka) a především zahraničních autorů (Louise Bromfielda, Hanse Fallady, Bertolda Brechta, Michaila Šolochova). Jeho meziválečná ediční činnost vyvrcholila vydáním impozantní desetidílné Československé vlastivědy, jež vycházela v letech 1929–1936 pod záštitou Masarykovy akademie práce a na níž se podílely špičkové vědecké osobnosti oné doby.
Členem Evropského literárního klubu
Se svým bratrem Ladislavem, literárním kritikem a historikem Václavem Tillem a spisovatelem Emilem Vachkem založil Bohumil Janda Evropský literární klub. Tato nová vydavatelsko-distribuční organizace měla vytvořit vzájemné vazby mezi čtenáři, vydavatelem, autory či překladateli. ELK působil nejdříve při nakladatelství Sfinx, v prosinci 1940 se stal samostatnou akciovou společností. Mezi jeho knižnice patřily Svět, Ráj knihomolů, Slavín a Národní klenotnice (Domov), z nichž poslední dvě, zaměřené na českou klasiku a literární historii, sehrály záslužnou duchovní roli za německé okupace. Kolem klubu se sdružili vynikající čeští spisovatelé, překladatelé, výtvarníci, literární vědci. Mezi jinými např. proslulý anglista a bohemista Vilém Mathesius, jenž koncem třicátých let převzal vrchní redakci rozsáhlého reprezentativního souboru, shrnujícího český přínos světovému kulturnímu dědictví v průběhu staletí. Toto dílo bylo původně připravováno k dvacátému výročí vzniku republiky, nečekaný spád evropských dějin však způsobil, že bylo vydáno pod názvem Co daly naše země Evropě a lidstvu až na počátku protektorátu.

Pod nacistickou i komunistickou hydrou
Jeho první vydání ve dvou dílech (1939–1940) i následující reedice v jednom objemném svazku představují mimořádný kulturní i politický čin. Povědomí o vlastním duchovním statutu českého národa v kleštích nacistické velmoci bylo takto rozšířeno do otřeseného sebevědomí obyvatel, samotný Bohumil Janda pěstoval vlastenectví i přispíváním nemalých částek na podporu perzekuovaných i přímo na činnost domácí rezistence. V posledních válečných a prvních poválečných letech připravoval vydání moderního slovníku – Názorné encyklopedie Sfinx (NES). Aktivně se podílel na činnosti domácích i mezinárodních organizacích nakladatelů. Působil jako místopředseda ve Svazu knihkupců a nakladatelů ČSR a v International Publishers Congress. Roku 1947 založil mezinárodní nakladatelskou organizaci malých evropských národů – Publishers Association of Small Nations (PASN). Udržoval rozsáhlé zahraniční kontakty a byl považován za uznávanou evropskou autoritu v oblasti nakladatelského podnikání a polygrafického průmyslu.
Únorový komunistický puč nadobro přerval Jandovy další velkorysé plány. Jeden z nejrenomovanějších českých nakladatelů se ocitl bez práce a v padesátých letech v blízkosti svého venkovského sídla v Posázaví pracoval jako lesní dělník. Na návrh profesora Bohumila Němce byl v roce 1956 povolán do funkce ředitele nově ustavené Encyklopedické kanceláře Československé akademie věd, pověřené ediční přípravou první české všeobecné encyklopedie po druhé světové válce. Zde ze své funkce poskytl útočiště některým diskriminovaným vědcům a publicistům (např. docentu Františku Bauerovi). Kvůli politickým prověrkám musel pak místo opustit a poté působil jako vedoucí redakce ilustrací Encyklopedického institutu ČSAV, kde se podstatně podílel na realizaci Příručního slovníku naučného. Poslední období života mu ztrpčovalo těžké zranění kolena, jež utrpěl v první den sovětské invaze v srpnu 1968 (narazil do něho motocykl odmrštěný ruským tankem na chodník). Ve své činorodosti však nikdy nepolevil, neustále sledoval světový vývoj knižní kultury a pravidelně přispíval do časopisu Typografia. S postupujícím stářím se také intenzivně zajímal o ekologii a gerontologii.
Světácký strýc Bóža
„Bohumil Janda byl člověk čestný, přímý, velkorysý a neobyčejně ambiciózní. Vypěstoval si vzezření sebevědomého, nezranitelného a úspěšného světáka. Řada lidí ho pokládala za snoba. Ve skutečnosti to byl skromný, velmi citlivý a laskavý člověk, syn malého hokynáře ze Zlíchova, kterému sice rodiče neposkytli možnost většího vzdělání, ale dali mu do vínku poctivost a smysl pro fair play,“ píše Ladislav Venyš ve své vzpomínce Můj strýc Bóža, uveřejněné v knize Bohumil Janda a Evropský literární klub, která vyšla v Praze v roce 2000 jako pamětní tisk ke 100. výročí narození významného českého nakladatele. A touto vzpomínkou na zlíchovského rodáka také naše pojednání zakončujeme.jav