rosinec je měsíc, kdy se nadělují dárky. Nejvíc pod vánoční stromeček, ještě před tím je tu ale začátkem prosince nadílka mikulášská. A protože dárečky mají rádi nejen lidé, ale i jejich čtyřnozí nejvěrnější přátelé, uspořádali v Centru výcviku psů pro postižené Helppes v Motole i letos tradiční psí mikulášskou pro všechny hodné – a nakonec i ty zlobivé – pejsky. „Akce byla otevřená pro všechny – klienty sdružení Helppes z řad postižených a jejich psí pomocníky i „zdravé“ lidi a jejich čtyřnohé kamarády. A vzhledem k tomu, že se počasí na den akce (poněkud nemikulášský termín 29. listopadu) docela vyvedlo, překonal počet návštěvníků všechna očekávání pořadatelů,“ říká místostarostka Prahy 5 Lucie Vávrová.

Začíná se přejímkou psů – každý, kdo přijde se svým psím miláčkem, ať už je to pes asistenční, vodicí či úplně „obyčejný“, se tu nahlásí a zároveň prozradí na svého čtyřnohého kamaráda, zda byl celý rok hodný, nebo zda naopak zlobil. „A i u hodných psů jejich páníčci hlásí, jestli třeba nemá nějaký drobný vroubek, například že je sice hodný, poslouchá, ale rozkousal gauč,“ podotýká ředitelka Centra výcviku psů pro postižené a vedoucí výcviku Zuzana Daušová. Po přejímce pak dorazí Mikuláš s čertem a andělem. Hodní pejsci dostanou rovnou balíček s nějakými těmi psími dobrotami, ti, co byli v podstatě hodní, ale mají nějaký malý vroubek, se musí ze svého prohřešku „vykoupit“ splněním drobného úkolu, který jsou schopni zvládnout – dát pac, válet sudy apod. –, aby si také vysloužili dárkový balíček. A na zlobivé pejsky čekalo „psí peklo“, kam se je čert pokusil zavést – protože je ale celá akce koncipována výhradně a čistě jako zábavný čas pro páníčky a paničky i jejich psí kamarády, nešlo o žádné děšení psů – čert peklem „pozlobil“ jen ty psy, kteří z něj nebyli vyděšení a byli této legraci přístupní. Mezi psími návštěvníky se našli, podobně jako to bývá u dětí, jak ti, kteří se klepali, jen čerta zahlédli, tak ti, kterým byl čert zcela lhostejný. A ti opravdoví „ranaři“ se s ním neváhali začít přetahovat o pytel, ve kterém si podle pověstí odnáší do pekla zlobivé děti (a nejspíš i zlobivé pejsky). Psí zlobidla pak po čertích hrátkách dostala symbolicky uhlí a poté samozřejmě i standardní dárkový balíček, aby nepřišla zkrátka. Další odměny pak mohli získat v rámci soutěžních disciplín.
Mikulášský pětiboj – nelehké úkoly, spousta legrace Středně velký pes typu voříšek se proplétá překážkovou „andělskou dráhou“ (nebo spíš se hrne vpřed jako buldozer) a za sebou vleče páníčka, který ale má na očích klapky a překážky, jež jeho čtyřnohý kamarád vidí, jsou pro něj neviditelné. Snaží se pomáhat si v orientaci v prostoru bílou slepeckou holí, kterou „nafasoval“ na startu, ale moc mu to nepomáhá. Pejsek ho táhne nekompromisně vpřed, překážka nepřekážka. Naštěstí jsou překážky udělané tak, aby si o ně nikdo neublížil, a pro jistotu ještě nešťastníka na trati „jistí“ pracovník Centra výcviku psů pro postižené, aby se nepřerazil. „Soutěží tu spolu zdraví i handicapovaní, psi asistenční a vodicí se psy bez tohoto výcviku a role se tu najednou obracejí – handicapovaní jsou v těchto soutěžích oproti lidem bez postižení ve výhodě,“ říká Zuzana Daušová. Pro handicapované a jejich psí průvodce je takové vyhýbání se překážkám denním chlebem. „I když taky ne vždycky na andělské dráze excelují – někteří zkušení vodicí psi nechápou, proč si jejich páníček vybral tak nesmyslnou cestu a nutí je, aby se s ním proplétali mezi krabicemi, když je všude okolo nich velká volná louka, kudy mohou toto místo plné překážek v pohodě obejít,“ směje se Daušová. Ani vodicí psi tak nemusejí pokaždé projít pro ně relativně jednoduchou překážkovou dráhou za plných sto bodů.
Nijak jednoduchou disciplínou není ani pekelná košíková. To dostane ten, kdo se psem soutěží, na startovní čáře neprůhledné klapky na oči a slepeckou hůl, kterou si může osahat přesné umístění koše. Na hody míčkem je pak naváděn zvukově – clickerem. Od startovní čáry má tři hody míčkem do koše (každá trefa je za 20 bodů). Potíž ale není jen v tom, že se musí poslepu trefit do koše – což už je samo o sobě téměř neproveditelné – ale také to, že po celou dobu má na vodítku svého psa, který mu musí poslušně sedět nebo ležet u nohy. Dost pejsků nevydrží a vyběhnou za míčkem – každé takové vyběhnutí znamená pro dvojici ztrátu deseti bodů a pro páníčka také totální ztrátu orientace – než ho poté, co vyběhne poslepu za psem, který ho táhne na vodítku za míčkem, dovedou zase zpátky na start, ztratí i poslední zbytky představy o tom, kde ten zatracený koš vlastně byl.

Buřtové pokušení

I další disciplíny mikulášského pětiboje jsou poměrně „vypečené“. Při andělském přijímání má pes za úkol chytat pamlsky. Pes je na volno, nebo ho může držet pomocník, a psovod hází psovi pamlsek (piškot) ze vzdálenosti dvou metrů. K dispozici má tři hody, za každý povedený pokus, kdy pes pamlsek chytí, získává dvojice 20 bodů. Pokud je pes ponechán na volno a opustí místo odložení ještě před tím, než jeho psovod dojde na start a hodí pamlsek, je doveden zpět a může pak pokračovat v disciplíně i na vodítku. Pokud pes při druhém pokusu na volno opět opustí místo, je v disciplině diskvalifikován.
Další disciplínou je pekelný smrad, při této soutěži je pes na vodítku a musí vyhledat ukrytý pamlsek. Psovod může psa povzbuzovat pouze slovně, nesmí se psa ani předmětů dotýkat. Jakmile je psovod přesvědčen, že pes pamlsek nalezl, oznámí to zvednutím ruky. Poslední z pětice disciplín je ďábelská rychlost. Pes je odložen nebo ho drží pomocník psovoda na startovní čáře. Psovod odbíhá na určenou vzdálenost a pes je na pokyn startéra vypuštěn. Psovod může psa povzbuzovat a lákat např. na hračku či pamlsek. Psu je změřena Dopplerovým radarem průměrná rychlost. Za každý kilometr za hodinu pes získává 10 bodů (např. při rychlosti 8 km získává 80 bodů). Nejvyšší naměřená rychlost byla 29 km/h, byli ale psi podstatně pomalejší – např. 11 km/h. „Ti ale spíš zabloudili nebo se trochu zapomněli na trati, než že by neuměli běhat rychleji,“ podotýká s úsměvem Zuzana Daušová.
Nejvypečenější soutěží, vypečenější než všechny disciplíny mikulášského pětiboje byl ale i tentokrát oblíbený aport čertova neviditelného rohu (neboli aportování buřta). Pes má při něm za úkol, jak název soutěže napovídá, aportovat buřt, který mu jeho páníček (či panička) hodí. Aportovat – ne sežrat! Oproti minulým ročníkům psí mikulášské navíc tentokrát zavedli jednu novinku – majitel psa sedí po celou dobu na invalidním vozíku, ze kterého nesmí v zápalu povzbuzování svého psího kamaráda vstát, stejně jako nesmí překročit pod hrozbou diskvalifikace startovní čáru. Vyhrává pes, který přinese celého buřta a neporušeného ho předá psovodovi. Nést v tlamě buřta a nepochutnat si na něm – to je pro mnoho psů pochopitelně úkol přímo nadlidský (lépe řečeno nadpsí).
A aby nebylo té zábavy málo, je tu ještě běh čertů proti andělům. Jde o obdobu agility, tedy závodů dvojic psovodů a psů na překážkové trati. V tomto případě jsou psi rozděleni do dvou kategorií – čertů a andělů (černí a světlí psi – nebo podle toho, kam psa přihlásí majitel). Psi a jejich majitelé musejí proběhnout jednoduchou agility dráhu, měří se čas.

Potkali se pes a pes

Všichni se dobře baví a poměrně překvapivé je, že přestože je tu tolik psů, kteří se navzájem neznají, nedochází tu k žádným větším psím potyčkám. Občas tu někdo na někoho zavrčí, sem tam se trošku „pofackují“, než je páníčkové zpacifikují, ale nejde o nic, co by vybočovalo mimo meze „siláckých řečí“. Krev neteče. „Musím to zaklepat, ale zatím se nám tu psi nikdy nervali, myslím, že lidé, kteří vědí, že mají doma rváče, na takovéhle akce ani nechodí. Ti, co sem chodí, si své psy umějí ohlídat,“ říká Zuzana Daušová. Mezi psy se najdou nejen mírumilovní retrívři, ale i ovčáci, respekt budící dogy a třeba i „bojoví“ stafordští teriéři nebo pitbullové. Jak ale upozorňuje Zuzana Daušová, nálepkování psích plemen na „hodná“ a „nebezpečná bojová“ je vůči psům velmi nespravedlivé. „Nebezpečný může být jakýkoli pes, u kterého nebyla zvládnutá výchova. Samozřejmě s tím rozdílem, že když mě pokouše agresivní jezevčík, nemá to takové následky, jako když se do mě zakousne pitbull, který má takový stisk, že zvládne překousnout kost,“ říká. Hlavní problém proto vidí nikoli ve psech, ale v jejich majitelích. „Lidé si pořizují často psy vedeni módními vlnami a vůbec neřeší, zda mají na to takového psa zvládnout a dát mu to, co potřebuje, nic si o něm nezjistí,“ říká. Pro ty, kdo se potýkají při výchově svého psa s problémy a chtěli by s nimi něco udělat, mají v Centru výcviku psů pro postižené v Motole řešení v podobě kurzů společenské výchovy psů. Mottem těchto kurzů je: Neučíme psy, učíme jejich majitele, jak porozumět svému psu. A také: Cvičte svého psa, dokud je čas! V kurzech se může každý majitel naučit svému psu porozumět a pod odborným vedením naučit psa základní ovladatelnost, socializaci – chování psa ve společnosti ostatních lidí i psů i napravit jeho špatné návyky. V malých skupinách získá pes i psí kamarády a naučí se zcela nenásilnou formou, jak se mezi ostatními psy chovat. „O tyto kurzy je velký zájem, bohužel lidé málokdy volají, když je pejskovi čtyři pět měsíců a kdy je ideální s ním začít, většinou začnou do těch kurzů chodit, až když už je tu nějaký problém – tahá na vodítku, začíná se prát, neposlouchá –, který kdyby začali řešit někdy kolem těch pěti měsíců, by vůbec nemusel vzniknout,“ říká Daušová. Jak ale podotýká, vždycky se dá něco udělat. „Hlavní problém totiž není ve psech, ale v lidech, jde především o to, jak dokáže majitel změnit přístup ke svému psovi,“ vysvětluje. „Vždycky se to nežádoucí chování dá do určité míry korigovat, na druhé straně je pravda, že když sem přijde rvavý pes patřící k některému ze vznětlivějších plemen, jako jsou teriéři, rotvajleři nebo dobrmani, tak tam se dá ta jeho rvavost ztlumit natolik, že se nerozeběhne zuřivě za každým psem, který se k němu přiblíží blíž než na sto metrů – ale představa, že z dvouletého nebo tříletého zkušeného rváče tu uděláme miláčka, který si bude hrát s ostatními pejsky, by byla hodně naivní,“ upozorňuje. Kurz trvá tři měsíce a jeho cena je 1800 Kč.

Box:Helppes – Centrum výcviku psů pro postižené
Občanské sdružení Helppes je nezisková organizace, centrum pro speciální výcvik psích pomocníků pro tělesně a zdravotně handicapované. Cílem Helppes je integrace handicapovaných do společnosti pomocí speciálně vycvičených psů. Jako jediná organizace se zaměřením na výcvik asistenčních psů v ČR, včetně psů vodicích a canisterapeutických, je Helppes držitelem Certifikátu světové organizace Delta Society. Jsou členy evropské organizace Assistance Dogs Europe, České unie výcviku psů pro zdravotně handicapované, Českého kynologického svazu. Helppes se spolupodílel na vytvoření nového Zkušebního řádu, podle kterého jsou schopnosti psů hodnoceny proškolenými rozhodčími Českého kynologického svazu. Kromě vodicích psů pro nevidomé cvičí Helppes také asistenční psy, včetně asistenčních signálních psů pro sluchově postižené a lidi trpící záchvatovými onemocněními – pro epileptiky, kardiaky apod. Ty cvičí jako první a zatím stále jediné zařízení svého druhu v ČR. Služby výcvikového centra Helppes ale mohou využít i „zdraví“ majitelé psů – Helppes pořádá pro širokou pejskařskou veřejnost sportovní kurzy agility a také kurzy tzv. společenské výchovy pro všechna plemena psů. Kurzy pro veřejnost jsou samozřejmě založené na komerční bázi, účast v nich je placená. Tyto peníze ale neslouží ke zlepšení životního standardu pracovníků výcvikového centra, ale jsou použity na úhradu nákladů spojených s výcvikem a nákupem asistenčních psů. Zatímco vodicí psi pro nevidomé jsou vedeni jako kompenzační pomůcka a stát jejich nákup nevidomým proplácí, asistenční psy stát jako kompenzační pomůcku – na rozdíl od Slovenska – stále neuznává, a postižení si je musejí pořizovat na své náklady. V Helppes je dostávají zadarmo, protože jinak by pro většinu z nich byl psí pomocník finančně nedostupný. www.helppes.cz