Ve čtvrtek 5. listopadu proběhlo v Podnikatelském centru na náměstí 14. října další setkání podnikatelů. Na programu byla prodejní výstava obrazů výtvarnice a zachránkyně handicapovaných zvířat Dagmar Šimkové (viz PP 11/2009), která provozuje v Jinonicích zčásti přímo ve svém domě a zčásti v propůjčených prostorách v průmyslovém areálu na protější straně ulice (z dobrodiní majitele, firmy TTC, propůjčených zdarma) malou záchrannou stanici pro ohrožená zvířata.

Výtěžek z výstavy zčásti posloužil na podporu záchranné stanice provozované Dagmar Šimkovou, část z něj putovala do útulku pro ježky Zdeny Dvorské, který za dobu svého fungování přispěl k záchraně tisíců ježků a se kterým Dagmar Šimková spolupracuje.
Součástí programu setkání podnikatelů byla kromě výstavy obrazů i tradiční talk show hlavního komentátora MF Dnes Martina Komárka s hosty – Dagmar Šimkovou a tiskovím mluvčím Státní veterinární správy Josefem Dubenem, který projevil i v oficiálních tiskových zprávách vydávaných Státní veterinární správou „básnické střevo“ a cit pro nadhled, když je začal doplňovat krátkými básničkami, které se nějak dotýkaly tématu. Martin Komárek vzpomněl na to, že novinářům přišla tahle jeho poetická „koncovka“ na závěr každé tiskové zprávy natolik osvěžující, že pokud zrovna zpráva nekončila „veršovánkou“, bylo to pro jeho kolegy v redakci velkým zklamáním. Má za sebou i dvě knihy. V té první, nazvané Začněte Aprílem, vlídně, nenuceně a úsměvně sděluje čtenáři názory na věci „veřejné“, specificky a mile se pozastavuje nad lidskou hloupostí prostřednictvím glos, veršíků a epigramů, kniha je doplněna vtipnými kresbami a několika dřevěnými plastikami od téhož autora. Ve své v pořadí druhé knížce nazvané O (ne)ctnostech vlídně a nenuceně popisuje lidské neřesti a ctnosti a po jednotlivých měsících srovnává lidské vlastnosti v době barokní s dobou dnešní. Knihu doplnil vtipnými veršíky a kamennými artefakty. Dagmar Šimková je profesí výtvarnice, kromě lásky k malování však směr jejího života určovala přinejmenším stejně silně i láska ke zvířatům. Z dětské touhy ochraňovat zvířátka nevyrostla, v dospělosti ji proměnila v bohulibé poslání a svůj domov v malou záchrannou stanici pro ohrožená zvířata. Vystudovala SOŠV na Hollarově náměstí a soukromě studovala u akademického malíře M. Kesla a u sochaře Duška. V době totality působila jako externí zaměstnanec ČST, animovala a realizovala loutky a ploškové filmy. Vystavovat své obrazy nemohla, neboť surrealistické pojetí prací se neslučovalo se socialistickou ideologií. Nyní se věnuje samostatné tvorbě zaměřené na pomoc flóře a fauně. Obrazy, sochy a loutky Dagmar Šimkové se nacházejí v mnoha veřejných a soukromých sbírkách, její jméno je zastoupeno v životopisné encyklopedii Who is who.