své úvodní slovo vydání prosincové Pražské pětky píši ještě ovlivněna oslavami dvacátého výročí listopadových událostí roku 1989. Proto mi dovolte připomenout v několika datech ještě některé z důležitých událostí z prosince 1989.

Poprvé po dlouhých letech se 4. prosince otevřely hranice, mohli jsme svobodně vycestovat do sousedního Rakouska bez výjezdních doložek či celních prohlášení, 11. prosince se začalo s odstraňováním železné opony na hranicích s NSR a Rakouskem. Dne 29. prosince byl ve Vladislavském sále Pražského hradu Václav Havel zvolen prezidentem Československa. Volba nového prezidenta ukončila i studentské stávky.
Je nás, pamětníků, stále ještě mnoho, kteří jsme byli u toho, chodili manifestovat na Václavské náměstí a měli radost z událostí, které vedly ke svobodě. Bylo tehdy v té vzrušené atmosféře sklonku roku 1989 více času na uvědomění si, že se máme rádi, že společně táhneme jako národ za jeden provaz, více jsme spolu mluvili a hlavně si vzájemně naslouchali a věřili v lepší časy a vážili si vydobyté svobody. Pro mne to byly snad nejkrásnější vánoční svátky. Naše rodina se mohla díky otevření hranic konečně sejít a dát si tím ten nejlepší dárek. A věřte, že ani nevím, jestli jsme měli kapra, salát a stromeček. Jsem ráda, že jsem tu dobu mohla prožít a pamatuji si ji, proto dnes mohu srovnávat. A neměnila bych ani minutu.
Všem vám, vážení spoluobčané, přeji příjemný poslední měsíc v roce, najděme v něm kouzlo nadcházející zimy, krásné okamžiky při postupném zapalování svíček na adventních věncích a těšme se na klid a pohodu s našimi nejbližšími.
Lucie Vávrová