Skutečnost, že naše země dvacet let po konci reálného socialismu čeká na nějakou hlubší změnu, asi cítíme všichni. Současný stav veřejného sektoru rozhodně neodpovídá představám o stabilní prosperující demokracii. Rozebírání, pokud nepoužiju přímo slova rozkrádání, veřejného majetku či financí je nebývale rozsáhlé.

Rádoby podnikatelé a jejich lobbistické skupiny si řekli, že nejsnazší cesta k pohodlnému bohatnutí vede přes výrazné ingerence do politiky. Místo požadavku férového a stabilního podnikatelského prostředí se vydali cestou ovlivňování, či přímo řízení, rozhodujících politických sil. Zájem podnikavce se však většinou nekryje se zájmy širší veřejnosti. Podnikavec (záměrně nepoužívám slovo podnikatel, protože ti jsou zdrojem prosperity) chce například stavět, veřejnost chce kousek zeleně pro odpočinek a příjemnější klima u svého domova. Někteří podnikaví kluci to vzali skutečně systémově od podlahy. Už jim nestačí koupit si nějakého přihlouplého politika. Už chtějí mít své sluhy ve státní správě, na policii i v justici. Tady hledejme ono ohromné riziko pro naši demokracii. Pokud se občan nedovolá spravedlnosti u policie a u soudů, demokracie prostě končí.
Doufám, že v květnu či červnu se uskuteční parlamentní volby, které jsou od roku 1989 asi jedny z nejdůležitějších pro další vývoj naší země. Více než souboj pravice a levice v nich půjde o souboj populismu s reálným přiznáním stavu, a tedy s odpovědností. Volby budou za situace, kdy dvě rozhodující strany jsou v nedobrém vnitřním stavu. To následně generuje jakousi širší společenskou krizi do celého veřejného života. Voliči mají dostatek důvodů a jeden klíčový nástroj, aby aroganci, zpupnost, lhaní, podezřele rychlé bohatnutí a další negativa ztrestali. Na politický marasmus se nereaguje nezájmem, ale naopak aktivitou. Každému občanovi se hodně vyplatí jít k volbám. Pár minut zodpovědného rozhodování proti znehodnoceným úsporám, pár minut proti rozložené policii či justici. To je snad dobrá investice.
Budou to parlamentní volby příští rok, které rozhodnou o tom, zda v budoucích letech nejen naše děti, ale my sami, už budeme jen splácet úroky z dluhů, které vlády i v období velkého ekonomického růstu nadělaly, a chystají se nadělat další. Naše země, na rozdíl od mnoha jiných, má stále ještě šanci řešit své problémy bez velkých otřesů, tedy bez revoluce. K tomu je však potřeba odpovědnost každého voliče.

František Laudát