Bývá zvykem se před přípravou státního rozpočtu vždy pozastavovat nad nárůstem plánovaného schodku. Tentokrát je opravdu nad čím. Jeho současná výše se rýsuje v úrovni od 157 do 230 mld. Kč.

Pro lepší orientaci je užitečné si připomenout také stav státního dluhu. Od r. 1997, kdy byla jeho hodnota 173 mld. Kč, se již neustále zvyšuje. Ke konci r. 2008 dosáhl téměř bilionu korun. Růst státního dluhu je způsoben především schodky státního rozpočtu. Největší schodek byl v roce 2003, kdy činil 109 mld. Kč. Nejmenší za posledních deset let pak v r. 2008 – 20 mld. Kč. Nyní v důsledku recese a již dříve nastavených vysokých mandatorních výdajů je na obzoru schodek zcela rekordní. Státní dluh je poskládán z řady dílčích závazků, které mají svou dobu splatnosti a stát je hradí tak, že si na ně opět půjčuje. Silně deficitní rozpočty mohou vést ke snížení mezinárodní důvěryhodnosti a ke zhoršování podmínek pro další státní půjčky. To může vést až k tomu, že vláda již nemusí mít možnost získat pro financování svých závazků dostatečné množství prostředků na kapitálových trzích. Musí se tedy obracet o pomoc na Mezinárodní měnový fond nebo na jiné státy. Takováto pomoc je obvykle spojena s tvrdými podmínkami. Jeden z příkladů z poslední doby, který ukazuje, kam může vést kultura života na dluh, představuje Lotyšsko. To muselo v tomto roce žádat o půjčky v rámci mezinárodní solidarity. Mezinárodní měnový fond ve spolupráci s členskými zeměmi EU mu nyní poskytuje nezbytné minimum na profinancování jeho dluhů (stejně jako předtím Maďarsku). Poskytnutí půjčky si vyžádalo snížení platů státních úředníků o 20 %, zmrazení důchodů a prudké zvýšení spoluúčasti ve zdravotnictví i ve školství. Situaci nemohlo zachránit ani zvýšení daní, které má jen omezené možnosti. V takovéto situaci se obnažují některé základní pravdy. Nelze mít nárok na stabilní nebo rostoucí míru blahobytu bez ohledu na to, jaké jsou ekonomické výsledky země. Nelze mít nárok na všechna sociální, ekologická nebo jakákoliv jiná opatření, která jsou zrovna populární, bez patřičného výkonu hospodářství. Cesta z dluhové pasti vede přes opatření pro povzbuzení ekonomiky a racionalizaci výdajové stránky rozpočtů. Zajímavé je v této souvislosti opatření Spolkové republiky Německo, která si 1. 8. 2009 dala do svého základního zákona (ústavy) tzv. dluhovou brzdu. Každého může napadnout otázka, kam byl vložen ten více než bilion korun, o který se za posledních deset let zvýšil státní dluh. Co nás nejvíce zadlužilo? Kromě investičních akcí, které přinášejí násobné efekty, jako je z posledních let např. výstavba obchvatu Plzně nebo dálnice D8, to byly také sanace bank a průmyslových firem nebo půjčky na odstraňování povodňových škod. Podstatnou částí byly prostředky vydávané na sociální dávky, důchody, platy státních zaměstnanců nebo provoz nemocnic. Jsou to výdaje, které vždy najdou své příznivce, avšak pokud stát opakovaně hospodařil s výrazně vyššími výdaji, než na jaké dokázal vybrat peníze na daních, je zřejmé, že nás zadlužila neschopnost pustit se do zásadních reforem.

RNDr. Miroslav Škaloud