Počátkem letošního roku rozhodla radnice Prahy 5 o návratu schránek důvěry do ulic městské části. Jde o zabezpečené boxy, do kterých mohou občané vkládat nalezené doklady či dokumenty a také jejich prostřednictvím upozorňovat na protiprávní jednání. Na území Prahy 5 jich je umístěno pět – v Informačním středisku MČ P5 na Poliklinice Barrandov, na zastávce MHD Kavalírka v Musílkově ulici, U Šalamounky 2 (u hřbitova Malvazinky), na Arbesově náměstí 13 a v Ostrovského 2 (nedaleko nádraží Na Knížecí). A jak ukazují zkušenosti strážníků městské policie, kteří se starají o jejich vybírání, lidé je využívají v hojné míře. Nejčastěji v nich končí nalezené peněženky a doklady.

Je středa 6. srpna krátce po druhé hodině. Strážník Miroslav Bendík se zastavuje u schránky důvěry umístěné na zdi domu v Ostrovského ulici 2 naproti autobusovému nádraží Na Knížecí, vytahuje klíček a odemyká. Za chvíli už vybírá obsah schránky do igelitového sáčku. Dělá to tak každou středu – a má co vybírat. Dvě peněženky, pas, obálku s nalezeným klíčem a popsaný papír. Peněženky jsou bez peněz, ale jsou v nich platební karty, v jedné je i občanka. „Ze sedmdesáti procent je to tak, že peněženku někdo ukradne, pak vybere peníze a peněženku zahodí. Někdo jiný ji pak najde a dá ji do schránky,“ říká Miroslav Bendík. Pak je tu ještě pas a jakési psaní. Je na něm nadepsána adresa: „ODS, chachar z Ostravy, předseda strany, má kyžku v kolenách a chorbali ve pjaty, PSČ terorista. Místo známky je vzkaz „doručit spěšně, 100 Kč“. V dopise pak píše: „Proč od vás utekl zakladatel strany, jeho volba prezidentem byla ostuda v Evropě (bílej žid)…“ Podle Miroslava Bendíka nejsou podobné literární výtvory ve schránkách důvěry tak docela neobvyklé. „To je výplod nějakého chorého mozku, i takové věci občas ve schránkách nalézám,“ říká Miroslav Bendík.
Většinu obsahu schránek však tvoří právě ztracené či odcizené peněženky, doklady, klíče a podobně. „Schránky fungují dobře, lidé se je naučili využívat,“ říká Bendík. Pro řadu nálezců jsou tou nejlepší možností, jak nalezené věci odevzdat. „Pokud to odevzdají přímo strážníkovi, musí s nimi strážník sepsat protokol, kde jsou vedeni jako nálezci a to řada lidí nechce – bojí se, že ty věci mohou být spojeny s nějakou trestnou činností, a nechtějí s nimi být nijak spojováni. Když hodí nalezené věci do schránky, už je nálezce anonymní, v protokolu figuruji jen já jako osoba pověřená výběrem schránek,“ vysvětluje Bendík.
Sám má na starosti dvě z pěti schránek umístěných na území Prahy 5 – kromě té v Ostrovského ulici se stará ještě o vybírání schránky na Arbesově náměstí. „Před tím, než byly zavedeny schránky důvěry, jsme docela dobře spolupracovali s paní, která vede veřejné toalety ve vestibulu metra Na Knížecí – ta u sebe shromažďovala ztracené a zahozené peněženky a další věci, které tam našla, s kolegou jsme se tam jednou týdně zastavili a věci převzali. Byla to taková improvizovaná schránka důvěry,“ popisuje. „Pokaždé se tak k nám dostalo nějakých dvacet nebo třicet ukradených či ztracených občanek a pasů a kriminálka se začala velice brzy zajímat, jak je možné, že nacházíme tak obrovské množství ztracených dokladů. S oficiálními schránkami důvěry je tahle část naší práce po úřední stránce mnohem lépe ošetřena,“ dodává.
O tom, co ve schránkách najde, si Miroslav Bendík vede přesnou evidenci. „Najdou se tam různé věci, mnohé z nich souvisejí s trestnou činností, platební karty mohou být zneužity, takže si vše dobře eviduji, kdy jsem schránku vybíral, co jsem tam našel, jestli tam byly nějaké peníze a podobně,“ říká. Obsah schránek pak po pečlivém setřídění putuje na příslušné úřady. „Pokud je např. v peněžence telefonní spojení na majitele, snažím se s ním zkontaktovat, aby se dozvěděl, že tu má peněženku s doklady, a mohl si pro ni k nám na služebnu přijít – většinou rádi přijdou, přestože mnohdy už zablokovali ztracené platební karty a nahlásili na policii ztrátu dokladů,“ podotýká Bendík.
Někdy bohužel nestačí okradení zablokovat platební karty včas – a někdy zlodějům v jejich využití sami hodně pomohou. „Našli jsme tady na nádraží Na Knížecí na nástupišti číslo 3 jednou v zimě ráno před Vánocemi s kolegou peněženku, jakmile jsem ji otevřel, padlo mi do oka telefonní číslo. Volal jsem majitelce, ta se ptala, jestli jsou tam peníze – nebyly – a kreditka, ta také už nebyla. Tak volala do banky, aby zablokovala účet, jenže u té kreditky měla na papírku napsaný také PIN, takže jí v bance řekli, že výběr už byl proveden – vybrali jí tenkrát dost velké peníze,“ varuje před neopatrností Bendík.