Posledním červnovým dnem skončilo české předsednictví EU, které bylo vklíněno mezi ambiciózním předsednictvím Francie na straně jedné a volbami do Evropského parlamentu na straně druhé. Jaké bylo?

Domnívám se, že jsme obstáli dobře. Po organizační stránce jsme museli připravit zhruba 3000 zasedání na různých úrovních v ČR, v Bruselu i jinde v Evropě a ve světě. Každý pracovní den se konalo cca 25 jednání, které řídili čeští úředníci a diplomaté. V Kongresovém centru Praha proběhlo zhruba 130 jedno- až třídenních zasedání. 146 diplomatů Stálého zastoupení řídilo celkem 150 pracovních skupin Rady EU, které se scházely jednou či vícekrát měsíčně a kterých se vždy účastnil za každý stát EU příslušný expert. Pod záštitou českého předsednictví proběhlo také přes 600 kulturních akcí v ČR i jinde. Během předsednického půlroku navštívilo ČR zhruba 30000 zahraničních návštěvníků, převážně diplomatů, politiků a ministrů.
Tvrdá práce a vynaložené náklady se mohou zúročit v pozitivním ohlasu na nepřehlédnutelné změny, které jsou každému návštěvníkovi Prahy a dalších měst zřetelné na první pohled. Fungující služby, opravené památky, rozsáhlé investice do dopravy. I o tom vydalo Evropě svědectví české předsednictví.
Všichni si také mohli ověřit, že Češi jsou dobří organizátoři. Že máme konzistentní a realistickou zahraniční politiku, kterou dokážeme účinně obhájit na celoevropské scéně. Že máme věci ujasněné, jsme samostatní a nečekáme jen na „dobré rady a doporučení zkušených“. Byť se to některým „zkušeným“ nemusí líbit. A v neposlední řadě, že máme nadhled, smysl pro humor a svobodnou mysl.
Hned první lednové dny ukázaly, že naše motto „Evropa bez bariér“ a tři priority – Ekonomika, Energetika a Evropa ve světě, byly zvoleny správně. Podařilo se nám uhasit válečný konflikt v Gaze, aniž bychom sklouzli k módním protiizraelským postojům. Podařilo se nám dostat Rusko a Ukrajinu k jednacímu stolu a obnovit dodávky plynu. V čase finanční krize, při závodech o to, kdo populisticky slíbí víc, jsme v klidu a úspěšně trvali na tom, že krátkodobá opatření směrem ke stimulaci ekonomik nesmějí být na úkor budoucích generací. Nenechali jsme se strhnout krátkozrakým populismem směřujícím k zadlužení a zakonzervování hospodářské stagnace. Naopak se zdařil velký průlom vedoucí ke stabilizaci ekonomiky: evropští ministři financí se po letech sporů konečně dohodli na novém způsobu dohledu nad finančními trhy.
Podařilo se nám ustavit novou kvalitu vztahů se zeměmi na východě Evropy, jako je Ukrajina, a prohloubit spolupráci se státy, jakými jsou Ázerbajdžán nebo Turkmenistán, které díky svým zásobám plynu a ropy sníží naši příliš velkou závislost na Rusku. Stabilita tohoto regionu je ostatně pro Středoevropany prioritou. Země Balkánu od Chorvatska až po Srbsko v nás získaly svého advokáta v době, kdy vůle k dalšímu rozšiřování EU v některých zemích upadá.
Bohužel jistá část reputace naší republiky byla zmařena 24. března vyslovením nedůvěry vládě. Dodnes nikdo v Evropě nechápe, proč ve chvíli, kdy si pracně vydobudeme u našich partnerů respekt a uznání, si střelíme gól do vlastní branky. Socialisté svým vítězstvím ve Sněmovně také poškodili zájmy středních a menších zemí EU zejména pro možné zpochybňování schopnosti menších států vést EU. A to vše jen proto, že průzkumy veřejného mínění ukazovaly, že česká veřejnost práci koaliční vlády oceňovala.
RNDr. Miroslav Škaloud