V rámci třetího ročníku společné kampaně Sítě mateřských center, o. s., a Ligy otevřených mužů, o. s., nazvané „Táta dneska frčí!“ připravilo Kulturní a mateřské centrum Barrandov zábavnou bojovou hru „Cesta odvahy“. Svůj účel – vytáhnout ven s dětmi kromě maminek i tatínky, kterým je kampaň věnovaná – akce splnila. Jak praví staré norské přísloví, které je mottem celé kampaně: „Jeden otec je lepší než sto učitelů.“

Maminky samozřejmě převažují, rozhodně si ale na startu „bojovky“ nepřipadám coby příslušník mužského pohlaví jako „exot“ – je nás tu víc takových. „S každým ročníkem se to zlepšuje, když jsme dělali první ročník, dorazilo pět tatínků,“ pochvaluje si Petra Jelenová, která vede KMC Barrandov. Letos jich bylo určitě víc. Rozhodně ale převažují maminky. Podle Petry Jelenové to ale nemusí být tím, že by se tatínkům do podobných akcí s dětmi nechtělo. „Je těžké najít vhodný čas, aby už nebylo moc pozdě na malé děti a zároveň aby to tatínci stíhali z práce, která jim končí třeba až v pět odpoledne,“ krčí rameny. „I proto jsme rádi, že tatínků každý rok na této akci přibývá,“ doplňuje. Podle ní je znát, že vnímání otcovské role se u dnešních otců výrazně posunulo a tatínci už stále více považují za samozřejmé, že se zapojují do výchovy svých potomků a péče o ně. „Už nepovažují za něco nepatřičného přebalit dítě, jít s kočárkem ven a podobně,“ míní Jelenová.

Roztoč obruč a jdi dál

Startuje se u malého hřiště na konci ulice Lohniského. Tady dostanou účastníci kartičku, do které pak sbírají razítka za splnění úkolů na jednotlivých stanovištích. V cíli se pak mohou těšit na odměnu. První úkol je hned u startu – děti mají za úkol zaskákat si se skákacím balonem (ti nejmenší, co se ještě sotva drží na nohou, samozřejmě za asistence rodičů), dospělí se zase vlní při pokusech roztočit kolem těla obruč hula-hop. „Já jsem na to přišel, musíš kousek výš, aby to nespadlo pod břicho, pak se to tam udrží,“ radí mi jeden z dalších tatínků. Nakonec se mi to podaří, ještě dříve, než ze mne začnou mít mé dvě nezvedené dcerky legraci. Ty samozřejmě nemohou zůstat pozadu – stejně jako další děti hned zkoušejí, jestli to zvládnou taky. Zvládnou – a rychleji než tatínek. Tak, hlavně že máme razítko.

Tak trochu krvavá podívaná

Po zvládnutí prvního úkolu zamíříme směrem do Prokopského údolí. Po trase nás vedou fáborky, které nás brzy svedou z vyasfaltovaných cest na lesní stezky. Po nich postupně sešplháme o něco níž na další stanoviště, kde nás čeká první malá lekce z poskytnutí první pomoci. Děti mají za úkol vyzkoušet si umělé dýchání a masáž srdce na umělé panně „Andule“. Další stanoviště je tak trochu testem odvahy. Nad zásobou obvazového materiálu tu sedí dvě figurantky. Jedna si s pomocí náplastí a červené barvy vyrobila na ruce velmi naturalisticky vyhlížející rozšklebenou krvavou ránu. Když se jí zdá, že rána už ztrácí původní „lesk“, trošku se v ní porýpe a štětečkem dodá čerstvou červenou. Vypadá to poněkud masochisticky. Druhé figurantce „zdobí“ nohu dokonalá napodobenina otevřené zlomeniny lýtkové kosti – i ten kousek kosti kouká ven. Napodobeniny jsou tak dokonalé, že mnohé děti s obvazováním otálejí, je vidět, že mají ostych. Většina z nich ho ale nakonec překoná – i když většinou zvolí k ošetření raději tu méně „ohyzdnou“ ránu, poranění ruky. Na otevřenou zlomeninu nohy si troufnou jen ti odvážnější.

První pomoc bez obvazu

Náš sestup lesními stezkami do hlubin Prokopského údolí pokračuje dál. Cesta z kopce je fajn, radost z ní mi jen kalí pomyšlení, že až se budeme vracet k autu, budeme muset celý ten krpál pro změnu vystoupat. Ale nač si kazit potěšení z výletu předem. Na dalším stanovišti se nám dostane další lekce z první pomoci. zatímco předtím obvazovaly děti, tady si organizátoři vyzkouší ze znalostí první pomoci především dospělé. Nejprve si rodiče vyzkoušejí zafixovat dítěti ruku, která je „jako“ zlomená, trojcípým šátkem, pak ale musí vyřešit záludný úkol – jak si poradit, když si dítě venku zlomí ruku a oni u sebe žádný šátek ani nic podobného nemají. Využít se dá oblečení dítěte – přetažením spodního okraje trička nebo košile přes ruku oblečení. Popisuje se to o něco složitěji, než se to udělá. Po splnění těchto úkolů pak Petra Jelenová, která obsluhuje toto stanoviště, dává dospělákům ještě jeden úkol – popsat, jak by lokalizovali pro potřeby záchranné služby místo, kde se právě teď nachází. A těm, co to zvládnou, přidává perličku na závěr – jak by někde v Praze, v místech, kde to vůbec neznají, nejsnadněji udali svou polohu. Pro řadu rodičů je pak zcela překvapující informací, že nejlepší je udat číslo nejbližšího sloupu veřejného osvětlení. „Každý sloup má své unikátní číslo, pod kterým je zaveden do mapy, k této mapě má přístup také záchranka. Takže po nahlášení čísla sloupu přesně vědí, kde se nacházíte. Funguje to tak v Praze a v Hradci Králové,“ vysvětluje Petra Jelenová. Než rodiče zvládnou prokousat se záludnými otázkami z první pomoci, mohou si jejich ratolesti zkusit ovázat „poraněný“ loket figurantce Saše.

Hurá do cíle

Čeká nás ještě poznávání listů a malá lekce v třídění odpadů či skákání panáka. Cestou projdeme až dolů do údolí a kolem ostnatým drátem obehnaného a kamerami střeženého, dodnes tajného vojenského objektu s krycím jménem K-116 až na louku před infocentrem Společnosti pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí. Tady si mohou děti vybrat odměnu za svá razítka, tátové i mámy pro ně dostanou buřty na opékání u táboráku. Velkou atrakcí pro malé účastníky akce je hasičské auto – každý si chce vyzkoušet, jak se stříká z hadice, děti brzy opanují za shovívavého a trpělivého dohledu hasičů i kabinu auta. Dalším velkým „tahákem“ je kozí stádečko chované Společností pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí. „Myslím, že se letošní ročník vydařil, hlavně že nám přálo počasí,“ zhodnotila Pavla Lopatková z KMC Barrandov.
Když si děti dostatečně užijí hasičského auta, pomazlí se s kozičkami a zbaští buřty, je už nejvyšší čas vydat se na cestu domů. Vede do kopce. Ale trocha stoupání ještě nikoho nezabila. Děti jsou nadšené – a to je hlavní, i já jsem se dobře pobavil. A ke všemu mě může hřát pocit, že jsempřispěl k „většímu zviditelnění role otců“, které si klade za cíl kampaň Táta dneska frčí.

KMC Barrandov

Občanské sdružení Kulturní a mateřské centrum Barrandov, které bylo založeno v září 1993 jako druhé v republice, je neziskovou organizací, na jejímž chodu se z velké části podílejí maminky na mateřské a rodičovské dovolené. Svou činností a programem chceme zmírnit izolaci rodičů na mateřské dovolené a anonymitu sídlištního života. Zajišťuje nejen volnočasové aktivity, ale také vzdělávací kurzy a snaží se poskytovat nové informace v oblasti rodiny, dětí a zdraví. Nabízí také možnost integrace handicapovaných dětí a jejich rodin. Spolupracuje s odborníky v oblasti psychologie, alternativní medicíny, speciální pedagogiky, reflexní diagnostiky a terapie, aromaterapie, masáží dětí a kojenců. Je členem Sítě mateřských center. KMC Barrandov naleznete na barrandovském sídlišti v ulici Werichova 981. Během prázdnin je v KMC Barrandov otevřena od 8. června volná herna každou středu od 9 do 12 hodin, pro zájemce je vždy od 10 připraven doprovodný program. Více na www.mcbarrandov.cz