Dovolím si tvrdit, že uvedení mého jména evokuje u řady čtenářů pojmy z oblasti informačních technologií jako jsou multimediální učebny, dataprojektory, internetové aplikace a řada dalších názvů, které se v poslední době dostaly mezi běžně používané výrazy.

Současnost přeje rozvoji informačních technologií a běžný uživatel už dávno nemá šanci udržet si přehled o technických možnostech nových technologií a zároveň sledovat nabídku trhu. Možná je to i jeden z důvodů, proč současná vláda prosadila a tvrdě protlačuje program nazvaný ?Státní informační politika ve vzdělávání?. Zdánlivě jde o velmi ambiciózní program, který slibuje zavedení multimediálních učeben do všech škol a rovněž jejich kvalitní připojení k internetu. Zkušenosti z vyspělého světa ukazují, že tato myšlenka je velmi potřebná a její realizace vytvoří předpoklady pro vzdělávání nastupující generace.
Česká praxe ale ukazuje, že lze pokřivit a přizpůsobit svému uvažování i skvělou myšlenku. Na ryze ?technologickém? problému si dovolím poukázat na rozdíly mezi komunální politikou a tzv. velkou politikou.
Svou představu zavedení špičkových multimediálních učeben do pražských škol jsem poprvé veřejně představil v roce 1999. Na vlastních zkušenostech jsem poznal, že tento projekt má největší efekt při sestavování jeho jednotlivých částí na úrovni škol a městské části. V dubnu 2000 vláda oficiálně schválila zmíněný projekt? Státní informační politiky?. Shodou okolností rovněž radnice naší městské části v té době schválila podstatně skromnější záměr na připojení svých 17 základních škol k internetu.
Po roce můžeme konstatovat, že vládní projekt se potácí v koncepčních a manažerských problémech a za ?státní peníze? dosud nebyla k internetu připojena ani jediná škola. MČ Praha 5 má dnes skoro všechny základní školy připojené kapacitním způsobem, většina škol má alespoň jednu počítačovou učebnu, některé jsou přístupné po ukončení vyučování pro veřejnost.
Tento malý příklad dokumentuje rozdíl v přístupu k řešení všeobecných problémů z pohledu komunální politiky a centrální politiky současné vlády, která chce vše řešit z úrovně ministerstev a prostřednictvím lidí, kteří mají jedinou kvalifikaci, a tou je stranická disciplína. Projekt, který má ovlivnit vzdělanost mladé generace, řídí lidé, kteří se nemohou prokázat konkrétními výsledky, neví nic o samosprávě a komunálních problémech. Tento přístup odmítám, protože vede k plýtvání jak finančními prostředky, tak i důvěrou občanů v politickou reprezentaci. Nicméně jsme před koncem školního roku a většina žáků a studentů nechá multimedia a související techniku odpočívat.
Za sebe i za celou radu MČ Prahy 5 mohu prohlásit, že příliš odpočívat nebudeme a připravujeme další kroky k zlepšování informačních technologií pro školy i pro veřejnost tak, abychom našim spoluobčanům nabídli možnost využívání moderních technologií v co nejkratším čase.

Martin Stránský (US)
radní MČ Praha 5