Ve středu 28. října zahraje k tanci a poslechu ve smíchovském klubu Futurum dnes již legendární hudební formace Traband. Po tvůrčí pauze se vrací na hudební pódia, aby dala ochutnat všemu hudbymilovnému publiku svých nových kousků.
Skupina Traband vznikla v roce 1995 jako trio („troj-bend“) kytara-basa-bicí, stylově oscilující mezi country, punkem a folkem. Legendami a humornými průpovídkami opředené lidové vozítko z NDR nebylo tou hlavní inspirací pro název kapely, i když velká podobnost tu je: také nadělá spoustu kraválu a pěkně člověku natřese kosti. Postupem času se kapela propracovala ke zvuku čerpajícímu ze širšího hudebního spektra a k bohatšímu nástrojovému složení především z dechových nástrojů („trou-bend“), původní trojici časem rozšířil bendžista Evžen Kredenc. Přelomový byl rok 1999, kdy původní elektrické obsazení bylo definitivně nahrazeno akustickými nástroji (tuba, trubka, klarinet, akordeon, bendžo), aniž by ubylo na razanci a tanečnosti výsledného hudebního tvaru – a na světě byl hudební styl dechno. Traband se žánrovým škatulkám dokonale vymykal – jeho hudba si vysloužila přívlastky jako „odvrácená strana country“, „country-punk“ či „dvoutaktní rock“. Své první vystoupení si odbyl na folk a country festivalu Porta, o pár týdnů později už ale předskakoval punkové Znouzectnosti. Sympatická stylová svébytnost měla jednu praktickou nevýhodu – komplikovala snahu dostat výpotky tvůrčí práce členů kapely k širšímu publiku prostřednictvím rozhlasového éteru. V Country rádiu Traband nechtěli hrát, protože „tohle přece není country“, rocková rádia naopak Traband odmítala se slovy: „Country nehrajeme.“ Nakonec se ale podařilo ledy prolomit.
Následovala léta trpělivého objíždění i těch nejzačouzenějších putyk a hraní pro pár náhodných návštěvníků, během kterých si skupina získala určité jméno a i pár stovek stálých posluchačů. Když už se zdálo, že si kapela našla svou cílovou skupinu a své místečko na hudební scéně, provedla riskantní krok – změnila styl. Původní jednoduchý dvoutaktní „country punk“ vyměnila za o něco náročnější „dechno-klezmer-turbo-polka-kabaretní pětiválec“. Pohonné směsi začal trumpetový Traband (neboli troubend) čerpat z nových zdrojů: z cikánských mollových stupnic, ze židovského klezmeru, z cirkusových fanfár, z českých i balkánských dechovek, z kramářských odrhovaček a příběhů ze staropražského podsvětí, z patosu funebráckých průvodů, z přeslazenosti francouzských šansonů, z exaltovanosti arabských zpěvů, z romantických námořnických halekaček. Později se tomu začalo říkat world music, kapela sama si však našla přiléhavější název pro svůj styl: dechno – hudba k tanci hraná na dechové nástroje. Rok 2000 přinesl album Kolotoč plné veselých písní o nešťastných mužích, padlých ženách, padlých andělech a trosečnících života, koketující s náladami dalšího konce světa a zániku prohnilé civilizace. Album se setkalo s velmi příznivým ohlasem u kritiky, nějaký čas však trvalo, než si na Traband v novém kabátu zvykli i posluchači. Ale zvykli, a ukázalo se, že se tenhle styl líbí nejen v Česku. Kapela začala intenzivně koncertovat i v zahraničí, nejprve jako součást projektů Divadla Na voru, později samostatně (Francie, Švýcarsko, Německo, Slovensko, Rakousko, Maďarsko, Polsko, Korsika, Řecko, Japonsko). Na domácí scéně Trabandu znamenitě pomohl písničkář Václav Koubek, po jehož boku se kapela začala častěji objevovat, a také herec Vladimír Javorský, v té době hostující hráč na saxofon. S příchodem baskřídlovkáře Jakuba Schmida a s nástupem samplovací techniky se rozšířily možnosti dechové kapely, které v roce 2002 plně ukázalo zvukově lehce experimentální CD Road movie. Roku 2004 kapela vydala album Hyjé, kde shrnuje všechno, čím za dobu své existence prošla: od jednoduchých rokenrollových popěvků přes neřízenou dechnojízdu až po lyrická milostná vyznání a náročnější epické příběhy o rytířích, zlodějích a dezertérech, pánech v kočáře, krasojezdkyních a apokalyptických jezdcích. Album znamenalo přelom v existenci Trabandu – kapela se dostává do širšího povědomí veřejnosti a její písně se hrají v rádiu i v televizi – a dokonce jindy než v časech typu třetí hodina ranní. Rok 2004 byl vůbec rokem úspěchů – kapela dostala cenu Akademie populární hudby Anděl 2004 v oblasti world music, odstartovala sérii koncertů v japonském Tokiu a podnikla koncertní šňůru po Francii a Švýcarsku. Roku 2005 pak dostala cenu Akropolis Live Music Awards (ALMA) za nejlepší živé vystoupení roku 2005, zúčastnila se mnoha zahraničních prestižních festivalů (Sziget, Rudolstadt, Paříž, Avignon, Gdaňsk, Strasbourg) a pokračovala i v domácím nepřetržitém koncertním turné. Deset let od svého vzniku pak oslavila velkým výročním koncertem, jehož záznam vyšel na CD i DVD pod názvem 10 let na cestě. Po oslavách výročí kapela ohlásila roční koncertní pauzu, odpočinek v garáži a snahu opět předefinovat svůj dosavadní zvuk. V roce 2007 z garáže vylezla a objevila se na pódiích opět jako někdejší „trojbend“ (Jarda Svoboda – harmonium, kytara, baskytara, cimbál, zpěv, Jana Modráčková – kytara, trumpeta, harmonium, zpěv, Václav Pohl – bicí, beatbox, zpěv). Ryčné dechno vystřídala klidnější a lyričtější muzika a od world music se trabandisté začali přiklánět k home music – inspiraci si začali brát především z české a moravské lidové hudby. Světlo světa spatřilo album nazvané Přítel člověka. Teď se ale Traband vrací zpět s novými písněmi, možná o něco tvrdšími, než byly ty z Přítele člověka, a ve čtyřčlenném složení. Hraje se na kytaru, baskytaru, barytonovou kytaru, harmonium, trumpetu, křídlovku, tubu, bubny, činely, dětské pianko, foukací harmoniku, metalofon a tranzistorové rádio a zpívá se z plných plic.