Naše diplomacie utrpěla zavedením kanadských víz pro české občany výraznou prohru. Celá záležitost má několik rovin, které mohou ovlivnit budoucnost nejen naší země, ale dokonce i Evropské unie.
Až do přiznání několika ministrů, že o zavedení vízové povinnosti věděli dopředu, jsem byl odhodlaný postavit se v této kauze za naši vládu. Vycházel jsem přitom z vlastních poznatků, které jsem načerpal při služební cestě Petičního výboru do Kanady na přelomu května a června. Ještě v Praze jsme byli současným kanadským velvyslancem ubezpečeni, že Kanada s romskou emigrací zásadní problém nemá. Romové si v Kanadě údajně rychle seženou práci, děti posílají do školy a neexistuje problém s kriminalitou. Kanada se zavedením víz nepočítá ani v případě, že kvóta roční emigrace bude překročena.
Při vlastní návštěvě Kanady jsem zaznamenal jisté rozpory či jiné pohledy na věc, mezi úředníky, kteří konkrétně řeší vlastní cizineckou agendu, a politiky, se kterými jsme o problému jednali. Zatímco úředníci, byť opatrně, problémy připouštěli, politici nám tvrdili, že my máme doma rasové problémy a že Romové jsou v jejich zemi vítáni. Tento názor zastával i poslanec za obvod, do kterého patří město Hamilton, kde se většina Romů po příletu do Kanady usazuje. Z parlamentu jsme odcházeli s tím, že příslušný ministr možná předloží záměr zákona o bezpečných zemích, který by ze zemí EU emigraci principiálně nepřipouštěl. O to více na mě jako ledová sprcha zapůsobilo zcela odlišné chování kanadské vlády o několik dnů později. Zřejmě se kauza romských imigrantů trefila do atmosféry hospodářské krize, která postihla i Kanadu, zavedení pasové kontroly na hranicích s USA a neustávající příliv mexických imigrantů. Kanada je ukázkovou zemí rasové tolerance. V Torontu téměř bez problémů žijí vedle sebe a spolu snad všechna etnika světa. Kanaďané jsou kromě původních obyvatel všichni svého druhu přistěhovalci, což nám při jednáních neopomněli připomínat. A hlavně, demografové již před několika roky jasně sdělili celé společnosti fakt, že bez pravidelného přílivu a integrace cizinců nebude země schopna udržet a rozvíjet svoji prosperitu. Kanadský systém péče o imigranty je štědrý, tolerantní a v duchu tradic není nastaven proti očividnému zneužívání. Převážná část romské emigrace je ekonomická. Ale dokážu si představit, že někteří Romové v naší zemi nenalezli východisko z bludného kruhu bídy, strachu z rasistických ataků a skryté xenofobie části naší populace. U této skupiny našich bývalých spoluobčanů jednoznačně selhávají obce a stát. Prostá aplikace občanských principů soužití selhává a řešení nenabízí. Musí nastoupit tlak na větší vzdělání, vytipování a cílené rozšiřování romských elit, které přirozenou autoritou pomohou začarovaný kruh rozetnout. Na závěr dvě stručná sdělení. Je nepřijatelné, aby byla česká veřejnost klamána ministry své vlády a sdělení druhé: Evropská unie teď bude muset ukázat, jak solidární bude při řešení českého problému, tedy problému malé země. Pokud nastolí princip „jeden za všechny a všichni za jednoho“ , bude to pro budoucí integraci ta nejlepší zpráva. V opačném případě to bude nepříjemný precedens.
Ing. František Laudát