Je příjemné prázdninové letní odpoledne. Slunce venku pálí a barrandovský aquapark má o návštěvu postaráno. Lidé z okolí si sem přišli zařádit ve vodě nebo třeba jen poklidně zaplavat a osvěžit se v letním parnu. Asi nikdo by se v takové chvíli nenamáhal myšlenkami na to, jak to vlastně celé funguje a kolik práce je spojeno s tím, aby celá tahle legrace mohla fungovat. Technické zázemí aquaparku je skryto očím běžných návštěvníků. Kdo má ale zájem, může teď s námi nahlédnout barrandovskému aquaparku „pod pokličku“.
Aquapark je jasně k poznání už zvenčí, protože jeho hlavní atrakce – dvojice tobogánů – tvoří součást architektury jeho budovy. Tubusy obou tobogánů – velkého 115 metrů dlouhého i „malého“ 65metrového – jsou vedeny z větší části venkem, mimo budovu aquaparku. Uvnitř budovy jsou pro návštěvníky, co si sem přišli zařádit ve vodě nebo třeba prostě jen „smočit tělo“, pětadvacetimetrový velký krytý bazén, regenerační bazén s vířivkou a masážními tryskami, zdatnější plavci si pak mohou ozkoušet kanál s umělým protiproudem, který simuluje divokou řeku, nejmenší se mohou spokojeně a bezpečně „plácat“ v dětském brouzdališti s miniskluzavkou a minichrliči. A komu by se nechtělo trávit vydařený letní den pod střechou a zatoužil by po nekrytém koupališti, pro toho tu je venkovní louka s bazénem a brouzdalištěm a taky s minihřištěm, hřištěm na beachvolejbal a s kuželkami. A je možné si tu zahrát i pétanque.
Všechna tahle vodní nádhera je ale jen špičkou ledovce, za kterou sem chodí lidé a jíž tu všechno ostatní slouží. Pod povrchem probíhá neustávající každodenní válka s bakteriemi a všemožnými nečistotami o udržení kvality vody, aby se v ní člověk mohl koupat a nemusel se bát o své zdraví. „Voda, aby byla použitelná, musí být čistá, průzračná a hygienicky nezávadná,“ vysvětluje hlavní technik aquaparku Petr Mach. Aby toho bylo dosaženo, je voda v bazénech, zdánlivě „stojatá“, v neustálém pohybu – „stará“ voda odtéká, nová přitéká. Voda odváděná systémem potrubí skrytým očím návštěvníků pak proteče – když to hodně zjednodušíme – přes filtry, kde se vyčistí od nečistot, dostane svou dávku chloru, který zahubí bakterie, a vrací se zpět do bazénu. Barrandovský aquapark má čtyři takové cirkulační okruhy – jeden pro plavecký bazén, jeden pro vířivku, další dva pro rekreační bazény. Platí, že čím menší bazén, popřípadě čím teplejší voda v něm je (v teplé vodě si totiž libují bakterie, které se pak mnohem rychleji a snáze množí), tím rychleji musí být výměna vody zajištěna. „Plavecký bazén, kde má voda teplotu do 28 °C a kde je zhruba 350 kubíků vody, se celý objem vymění za přibližně 3,5 hodiny. U vířivky, která je nejmenší a zároveň má nejteplejší vodu, musí být recirkulace mnohem silnější, tam se celý objem vody vymění každých patnáct minut,“ popisuje Mach.
V průběhu cesty potrubím je třeba zajistit, aby voda byla nadále průzračná a hygienicky nezávadná. Průzračnost zajistí přefiltrování přes pískový filtr. „Voda tu prochází filtračním křemičitým pískem a je do ní přimícháván koagulant, který zajistí, že se i drobné částečky nečistot usazují na pískové filtrační náplni,“ popisuje filtraci Petr Mach. Voda je pak průzračně čistá, čistota je to ovšem jen zdánlivá. Nabrat z ní v tuhle chvíli kapičku a podívat se do ní pod mikroskopem, viděli bychom malou vodní džungli plnou okem neviditelných „zvířátek“ – bakterií, hub či virů. Každý z návštěvníků aquaparku, ať se sebelépe umyje, na sobě do vody v bazénu přinese miliony zárodků a k nim pot, vlasy, kožní maz a zbytky kosmetických a opalovacích prostředků, což všechno tvoří výbornou živnou půdu pro množení mikroorganismů ve vodě. S těmi si sebelepší filtr neporadí, na ně musí nastoupit chemie.
Hlavním pomocníkem v boji s mikroorganismy je chlor. Ten sice spolehlivě hubí všechna ta malá neviditelná zvířátka nebo jim alespoň zabraňuje v dalším množení, jeho vedlejším důsledkem jsou ale zarudlé oči plavců a charakteristický zápach „chloru“ – ve skutečnosti to nezapáchá ve vodě rozpuštěný chlor, ale chloramin, zplodina, která vzniká reakcí molekul chloru s molekulami amoniaku obsaženého v lidském potu a moči. Bez něj by to ale nešlo. „Chlor má tu výhodu, že ve vodě vydrží docela dlouho, trvá pár hodin, než se odpaří, takže zajišťuje ochranu vody dlouhodobě,“ vysvětluje Petr Mach. Chlor se tu do vody dávkuje podtlakově ve chvíli, kdy voda protéká injektorem. „V tu chvíli si voda přisává plynný chlor,“ popisuje Mach. Zásobení chlorem zajišťuje plynná chlorovna ukrytá v suterénu aquaparku, stejně jako strojovna. Chlorovna má předpisově zařízené odvětrání na střechu pro případ havárie – chlor totiž ve správné koncentraci ve vzduchu spolehlivě hubí nejen mikroorganismy, ale vše živé, proto byl také používán jako bojový plyn. Proto se s ním musí zacházet náležitě obezřetně. „Žádnou havárii jsme tu zatím naštěstí neměli, ale zařízení je na takové události samozřejmě připraveno – jsou tu detektory plynu, které v případě, že zjistí zvýšené hodnoty, okamžitě spustí alarm,“ říká Mach. Aby chlor ve vodě působil tak, jak má, je nutné udržovat ve vodě optimální hodnotu pH (viz box Magická formulka pH).
Vhánění chloru v plynném stavu do vody ale není jediným způsobem, jak zajistit dezinfekci bazénové vody chlorem. „Hitem“ poslední doby je tzv. elektrolýza soli. Při této dezinfekční metodě se do bazénové vody nevhání plynný chlor, ale rozpustí se v ní bazénová sůl, která se pak v potrubí působením elektrického proudu štěpí na sodík a chlor. Ten uniká v plynném stavu a je okamžitě rozpuštěn ve vodě. Výsledkem je chlorovaná voda stejně jako při klasické chloraci plynným chlorem – elektrolýza však má oproti ní své výhody. „Chlor sice dezinfikuje vodu stejným způsobem, jako když se vhání do vody v plynném stavu přímo, ale ty druhotné vazby už jsou jiné. Zatímco při klasické chloraci se chlor váže okamžitě na amoniaky, a vzniká tak chloramin se svým nepříjemným zápachem, pro chlor vzniklý z elektrolýzy je první přirozenou vazbou vazba se sodíkem zpět na chlorid sodný, takže voda zůstává slaná a bez chlorového zápachu,“ vysvětluje Petr Mach. Elektrolýzou chlorovaná voda je „přátelštější“ i pro plavce. „Klasicky chlorovaná voda je ‚suchá? – člověk má po pobytu v ní vysušenou pokožku. Slaná voda pokožku nevysušuje, pro plavání je tak mnohem zdravější,“ vysvětluje Mach. V době, kdy vznikal projekt barrandovského aquaparku, však byla elektrolýza soli v ilegalitě. „Do roku 2004, kdy vyšla nová vyhláška, nesměly být ve vodě chloridy, takže každý měřil sůl, jejíž koncentrace oproti napouštěcí vodě směla být podle tehdy platné vyhlášky v bazénu maximálně o sto miligramů vyšší,“ vysvětluje Mach. První bazény se slanou vodou vznikaly sice ještě v době platnosti staré vyhlášky – jako např. bazén v Hloubětíně – přísně vzato šlo však z hlediska tehdy platné hygienické legislativy o ilegální počiny. „Paradoxní bylo, že v době, kdy byl hloubětínský bazén se slanou vodou už v provozu, jsme dělali bazén o kousek dál v jednom hotelu v Praze 9 a hygienička nás neustále atakovala s tím, že máme ve vodě vyšší obsah chloridů. Když jsem jí řekl, že je to pravda, že tu skutečně máme 130 miligramů chloridů, tedy o 30 miligramů více, než povoluje vyhláška, ale že vedle v Hloubětíně mají ve vodě chloridů 4000 miligramů, argumentovala tím, že to prý jsou úplně jiné chloridy,“ přidává Petr Mach perličku. Slaná voda ale také nemá jen samá pozitiva v porovnání s klasickou chlorací. Řadu komplikací znamená především pro údržbu bazénu a souvisejících zařízení. V důsledku působení slané vody kovové součásti rychleji podléhají korozi – a neubrání se jí ani nerez. Na elektrodách se usazují nečistoty a povlaky hydrouhličitanů, a tím se snižuje účinnost dezinfekce, stoupá pH vody, je nutné zajistit dostatečné odvětrávání uvolněného vodíku apod. Se slaným bazénem jsou také spojené vyšší investiční výdaje. Tyto „provozní“ nevýhody jsou vyvažuje komfort pro uživatele bazénu (i když stále tu jde o systém, kde je hlavním dezinfekčním činidlem chlor, tudíž pro lidi, kteří se v klasicky chlorovaném bazéně potýkají s nepříjemnými alergickými reakcemi svého těla na chlor bude v bazéně dezinfikovaném elektrolýzou soli pobyt stejně nepříjemný). „Provozovatel aquaparku by stál o to, aby jeden z bazénů byl slaný, zda se ale tento záměr podaří prosadit, je zatím ve hvězdách,“ říká Mach.
Bakterie v bazénové vodě ale nehubí jen chlor. Úprava vody má tři stupně – kromě chlorování vody jsou dalšími stupni ochrany její hygienické nezávadnosti ozonizace a dezinfekce za pomoci UV záření. Využití dezinfekčních účinků ozonu umožňuje snížit množství chloru. „Navíc ozon odstraňuje některé bakterie, se kterými si chlor poradit neumí,“ podotýká Petr Mach. K výhodám ozonu patří také to, že nevytváří reakcemi s látkami obsaženými ve vodě bazénu žádné nevábně páchnoucí či pokožku dráždící sloučeniny jako chlor a velice rychle působí na bakterie. Jeho nevýhodou je, že na rozdíl od chloru, který zůstává ve vodě dlouhou dobu, ozon v běžných podmínkách z vody vyprchá během deseti až patnácti minut – tak krátký čas stačí, aby se molekuly O3 rozpadly na molekuly kyslíku. Určitou „specialitkou“, kterou se může barrandovský bazén v oblasti úpravy vody pochlubit, je tzv. střednětlaké UV záření, které zatím není až tak běžně v podobných zařízeních k vidění. UV záření ničí nejen bakterie a plísně, ale také viry a poradí si i s některými nebezpečnými parazity, kteří odolávají bazénové chemii. Zdrojem UV záření jsou lampy, ve kterých dochází k elektrickému výboji ve rtuťových parách, podle tlaku uvnitř trubice se tyto lampy dělí na nízkotlaké, které emitují záření zejména v oblasti 254 nm, a střednětlaké, jež vyzařují energii při vlnových délkách 200–400 nm, a kromě toho, že hubí mikroorganismy ve vodě, z ní dokážou odstraňovat chlor vázaný ve formě chloraminu. „Více se používají zařízení pro nízkotlaké UV záření, která zajistí vodu pouze bakteriologicky – protože jsou levnější. Střednětlaké UV záření není tak docela levná záležitost, zařízení na plaveckou pětadvacítku stojí kolem milionu korun – ale určitě je to investice, která se z hlediska kvality vody vyplatí,“ říká Mach.
Ono „zákulisí“ aquaparku ale nejsou jen potrubí na vodu a všechna zařízení, co zajišťují jejich úpravu, jsou to i lidé. Jednak ti, kteří se starají o technologie – tuto péči tu zajišťují technici „dodávaní“ Petrem Machem, kteří se tu točí ve směnném provozu. Pak jsou tu ti, kteří se starají o blaho návštěvníků – ať ti „viditelní“, jako jsou recepční, plavčíci či číšníci v restauraci, nebo ti „neviditelní“, ale s neméně důležitou prací, jako jsou třeba uklízečky. Nad tím vším pak bdí jedna malá, křehká, ale energická osoba, která se stará o to, aby celý tenhle kolos „šlapal“ jako hodinky a každý dělal svou práci tak, jak má. Ředitelka barrandovského aquaparku Pavla Farníková. „Řeším úplně všechno – provoz, zaměstnance, vstupenky, permanentky, systém, jakým se tu točí recepční, vymýšlím jídelní lístek, objednávám zboží pro restauraci, jednám s externími dodavateli služeb, zkrátka všechno,“ popisuje s úsměvem rozsah svých kompetencí. Zkraje, když tu začala šéfovat, se děsila toho, co všechno se v takovém aquaparku může stát. „Neměla jsem moc klidné spaní, říkala jsem si, co když se tu někomu něco stane, špatně šlápne, upadne a rozbije si hlavu. Naštěstí se tu zatím nic vážnějšího nestalo,“ říká a neopomine pověrčivě svá slova zaklepat, „ale půl roku trvalo, než jsem se trochu zklidnila a dokázala tyhle myšlenky zatlačit trochu do pozadí,“ říká. „A skončila jsem na čtyřiceti cigaretách denně,“ dodává se smíchem.
Aby toho stresu neměla málo, pokaždé, když si s nějakou novou věcí zajede fungující systém, začne vymýšlet něco nového – něco, čím si na sebe uplete další bič. Příkladem této její kreativity jsou Sportovní letní dny v Aquaparku – něco jako příměstský tábor v areálu aquaparku. „Dobrý den paní XY, tady Farníková, volám, abych si potvrdila, že platí přihláška pro vaše dítě na ty letní dny u nás...“ podobnou formulku pronesla během června nespočetněkrát. Pak následovala těžká hlava s rušením některých termínů, které se nakonec kvůli zrušeným přihláškám nepodařilo obsadit dostatečným množstvím dětí. „Já vždycky potřebuju chvíli čas, abych si na všecho vytvořila systém, a jakmile ho vytvořím a všechno se zajede a funguje to, začnu se nudit a vymýšlet něco nového. Nevydržím být v klidu,“ říká s úsměvem. S aquaparkem žije i poté, co odpoledne zamkne kancelář a odjede domů. „Já sama mám pracovní dobu od osmi do půl čtvrté, ale aquapark jede přes rok od úterka do pátku od šesti, jen o víkendu od osmi a v pondělí od devíti, teď v létě jsme dali začátek provozní doby od osmi hodin. A zavírá až v deset večer. Takže i když už jsem doma, jsem pořád připravená na telefonu něco řešit, protože i v deset nebo v půl jedenácté večer mi volají s tím, že si chce někdo na něco stěžovat. Takže jsem pořád ve spojení, připravená kdykoli všechny tady seřvat,“ dodává s úsměvem.
Pojem pH zprofanovaly v poslední době reklamy na žvýkačky, ze kterých si nepoučený laik mohl odnést poznatek, že důležité je, aby měl v ústech neutrální hodnotu pH. Co ale ono pH ve skutečnosti je a co znamená, když je neutrální? Ti, kteří nestudovali VŠCHT, ale dávali pozor při hodinách chemie alespoň na základní škole, vědí, že hodnota pH má něco společného s tím, zda je roztok kyselý či zásaditý. Řečeno vědeckým žargonem je hodnota pH zápornou hodnotou dekadického logaritmu číselné hodnoty aktivity vodíkových iontů. Lidsky řečeno je to stupnice hodnot s rozsahem od nuly do 14, kde číslo sedm určuje z hlediska kyselosti či zásaditosti neutrální hodnotu, pH nižší než sedm znamená kyselost (čím nižší pH, tím „silnější“ kyselina), pH vyšší než sedm znamená zásaditost (čím vyšší pH, tím „silnější“ zásada). Z chemického hlediska je to asi tak: Ve vodném roztoku je vždy kromě molekul H2O také určité množství oxoniových kationtů H3O+ a hydroxylových aniontů OH-. V čisté vodě je látková koncentrace obou iontů stejná: 10-7. To odpovídá pH 7. Pokud je ve vodě větší koncentrace kationtů H3O+, klesá pH, tedy zvyšuje se kyselost vody. Při přebytku hydroxylových aniontů stoupá pH a zvyšuje se zásaditost vody. Optimální hodnota pH pro bazény osciluje kolem neutrální hodnoty – mezi 6,5 a 7,4. Nejde jen o to, aby správně působil chlor. Pokud je hodnota pH vyšší než 7,6, zvyšuje se výskyt minerálních zákalů (sraženiny vápníku, železa, hořčíku, manganu), které mohou ucpat filtraci; pH nižší než 6,8 zase způsobuje korozi kovových součástí (nehledě na to, že kyselá voda zvyšuje dráždění kůže plavců).
Termín zahájení stavby: 09/2005
Termín zahájení zkušebního provozu: 12/2006
Celkové náklady stavby (vč. projektové dokumentace): cca 205 mil. Kč
Rozsah vodních ploch:
Plavecký bazén: 212,5 m2
Rekreační bazén: 78,5 m2
Dětský bazén: 21,8 m2
Vířivé bazény (whirlpool): 9,6 m2
Celkem: 322,4 m2
Teplota vody:
V plaveckém bazénu: 27–28 °C
V dětském bazénku: 32 °C
V divoké řece: 29 °C
Ve vířivce (whirlpool): 33 °C.
Teplota vzduchu v bazénové hale: 30–32 °C.